Národní park Kanha, Kiplingova džungle i světový unikát.

 15.března 2013, 5:00., camp Tuli Resort, centrální Indie. „Good morning sir, your wake up call!“ Po vteřince přemýšlení přichází procitnutí a ujištění, že to není jen sen. Nut(d)ná ranní hygiena, něco na sebe, kontrola foťáku vč. veškerého příslušenství a jde se. Na recepci menšího campu čeká  snídaně - sušenky a nějaký rozpustný Nescafé-blaf, které sice „nenakopne“, v chladném ránu však alespoň zahřeje. Cesta džípem „Gipsy“, jak jej místní nazývají netrvá ani 5 minut a jsme na místě. Tím „my“ je myšlena parta českých nadšenců-fotografů a desítky dalších, cílem všech je pro tuto chvíli jediné – návštěva jednoho z nejznámějších indických národních parků (Kanha) a pokud mohu „mluvit“ i za ostatní, tak vystopování nejkrásnější kočkovité šelmy na světě, Tygra bengálského.

 

 V očekávání před branou.

První pocity? Když se člověk s nadhledem přenese přes mnohdy nesmyslné byrokratické procedury, typickou indickou náturu a velké množství turistů před vjezdem do parku, pak zbývá už jen sklapnout údivem roztažená ústa a po projetí hlavní branou (na setinu vteřiny přesně v určený čas) sledovat zdejší unikátní krajinu a její obyvatelstvo, protože opravdu je na co koukat!

 

 

Kyplingova džungle.

Národní park Kanha byl založen 1.června 1955 zejména kvůli své malebné krajině a vzácným druhům zdejší fauny. Rozkládá se na celkové ploše 1949km2 v nadmořské výšce 600-900 metrů a zasahuje do několika oblastí. Do roku 1970 tvořila hranici pouze oblast Mandla, později bylo připojeno dalších 120 km2 ze sousedního Balaghatu a se vznikem „Projektu tygr“ v roce 1973 se celý park rozrostl do podoby, jak jej známe dnes. Nejbližším větším městem je Jabalpur (stát Madhya Pradesh), který je vzdálen zhruba 160 kilometrů. Park je proslulý svou rozmanitostí, skalnaté útesy jak dělané pro levharta či medvěda pyskatého střídají rozlehlé travnaté louky zvané „dadary“. Samozřejmě nechybí ani neprostupná džungle, zrovna taková jakou ji popisuje Rudyard Kipling ve své Knize džunglí. Není tajemstvím, že právě Kanha byla pro známého autora tohoto bestselleru velkou inspirací.

 

 

Fauna.

Lov divoké zvěře zde byl zakázán již před 80ti lety, výjimku tvořila pouze divoká prasata a ptactvo, kterého zde žije na 300 druhů. Zdejší rozsáhlá populace savců slibuje návštěvníkům zajímavé možnosti, skutečný poklad tohoto parku, tygr bengálský zde momentálně dá se říci spokojeně žije v počtu kolem 130 kusů (48ks v roce 1978, 131ks v roce 2006), spatřit lze i další dravé šelmy jako jsou levharti, divocí psy „dhoulové“, hyeny žíhané, šakalové, vlci nebo medvědi pyskatí, k doplnění se však sluší dodat, že pouze zahlédnout tento druh medvěda nebo výše zmíněného vlka je opravdová vzácnost, nám v tomto ohledu štěstí nepřálo. Téměř na každém kroku zde natrefíte na opice Hulmany posvátné, divoká prasata, velmi početná stáda jelenů Axisů, Sambarů nebo Gaura, mohutného „indického bizona“. Za zmínku určitě stojí i štěkající Muntžak („volání“ těchto jelínků nerozeznáte od štěkotu psa), nejmenší antilopa Asie Chowsingha (antilopa čtyřrohá) nebo antilopa Nilgau, která naopak dorůstá do výšky až 140cm, samci tohoto druhu jsou zbarvení do krásné, modro-šedé barvy. Žije zde také na 26 druhů plazů, v čele s varanem bengálským (Varanus bengalensis), chameleonem (Chamaeleon zeylanicas) či kobrou indickou (Naja naja). Úmyslně jsem vynechal jeden naprostý unikát, který má národní park Kanha „na svědomí“ a je v tomto směru světovou raritou. Je jím jelen Barasinga, konkrétně jeho kriticky ohrožený jižní poddruh.

 

 

Vzkříšení jelenů Barasinga.

Jelen Barasinga (Rucervus duvauceli)je jedním z deseti zástupců čeledi jelenovitých na indickém subkontinentu. Celkově se Barasingy řadí mezi nejohroženější jeleny na světě vůbec, jejich současný počet se odhaduje na 3500 až 5100 kusů, jejich stavy však i přes veškeré snahy ochránců přírody nadále klesají. Dříve se veškerá populace přisuzovala severnímu poddruhu (R. d. duvaucelii). Tento poddruh žil kdysi v rozsáhlé nížinné oblasti terai (teraje) pod himalájským obloukem, východně od Pakistánu až k řece Brahmaputře v Asámu. Postupně však došlo k rozpadu této populace na dva samostatné poddruhy: Barasinga západní(R. d. duvaucelii) a Barasinga východní (R. d. ranjitsinhi). Oba tyto severní poddruhy potřebují ke spokojenému žití zéjmena bažinaté oblasti, kde spásají pečlivě vybírané traviny často ve společnosti buvolů či nosorožců indických.

Úspěšná obnova kriticky ohroženého jižního poddruhu(R. d. branderi) v národním parku Kanha je jedním z nejvíce inspirujících příběhů v historii světové ochrany přírody. Tento poddruh (cca. 300-350 kusů v roce 2004 z 50-65 v roce 1966!!!) se plně adaptoval podmínkám centrální Indie, kde obývá vysoké traviny v blízkosti vody. Vysoká tráva neslouží pouze jako potrava, poskytuje také důležitý úkryt pro mláďata v době „kladení“. Tento zajímavý jelen je velice vybíravý jedlík, spásá pouze úzký sortiment travin, což nárůstu populace v dnešní době zrovna dvakrát nenahrává. Se 115-135 cm výšky v kohoutku a váze 170-200kg patří k větším druhům jelenů, přestože je štíhlejší než např. „náš“ jelen evropský. Přes léto má srst krásné jantarové zbarvení s jemnými světlými skvrnami, v zimě je o poznání tmavší. Období říje trvá u tohoto poddruhu přibližně od prosince do února (z vlastní zkušenosti mohu nicméně dodat, že ani v polovině března není nic „ztraceno“). V celém stádě bývá pevně ustálená sociální hierarchie a souboje dvou soků nebývají příliš časté. Přesto k nim dochází a pokud budete mít štěstí, můžete se stát svědky zajímavého přírodního divadla.

 

 

Tygr až příště.

NP Kanha rozhodně stojí za návštěvu. Nezaměnitelná krajina a vzácné druhy zde skýtají nespočet příležitostí a námětů ať už pro fotografa nebo jen „obyčejného“ turistu. Závěrem musím s trochou mrzutosti dodat, že „pruhovaného“ jsme zde bohužel nevystopovali, ale v konečném zúčtování nám tato skutečnost vadila pramálo. Vždyť právě kvůli své pověstné „nedosažitelnosti“ je pro mnohé tygr bengálský jedinečný a mne osobně dal právě tygr z Kanhy hlavní záminku, proč se do parku někdy v budoucnu vrátit a ve zdejším nádherném prostředí jej fotograficky „zvěčnit“.

 

 

 Zajímavosti.

-          Na území dnešního parku existoval již od roku 1865 chráněný les,  ve kterém byl povolen pouze sběr dřeva pro domácnost.

-          Do parku je možný přístup (za poplatek a výhradně s průvodcem) ze tří vstupních bran, ve směru od Jabalpuru je nejlépe přístupná brána v Kisli, která leží ve vesnici Khatia.

-          Pravděpodobně nejlepší doba k návštěvě parku je od února do června. Od července do poloviny října je park pro veřejnost uzavřen.

-          Jméno „Barasingha“ znamená  v nedoslovném překladu „dvanácterák“ (doslovně pak Bárah = dvanáct, Singha = král).

 

 

 Jelen Barasinga - rodný list:

Vědecké pojmenování: Cervus duvauceli

Dospělí jedinec: Výška v kohoutku 115-135cm, váha obvykle 170-200kg.

Srst a stavba těla: Letní srst má jantarové, kolikrát až načervenalé zabarvení s jemnými světlými skvrnami, v zimě je šedo-hnědá.

Věk: Mohou se dožít až 21 roků života.

Březost: Říje spadá v závislosti na lokalitě od září do dubna. Březost trvá okolo 250 dní a vrh čítá pouze jednoho koloucha, běžně o váze cca 7kg .

Status: Je klasifikován jako kriticky ohrožený v „Červeném seznamu IUCN“ a je zařazen v příloze CITES I. a vystaven tak zákazu jakéhokoliv obchodování.

 

 

 

Přidat příspěvek

Příspěvky

nepozorované tigre v NP Kahna
Peter Orolín | 28.10.2014 (17:22)
Dobrý deň
V tom istom čase sme navštívili NP Bandhavgarh len o pár km ďalej.
Počas ôsmich dní sme absolvovali sedem ranných a šesť popoludňajších jázd vždy po inej trase v sieti ciest v troch zónach parku. Videli sme okrem iných zvierat celkovo 12 tigrov v desiatich pozorovaniach.
Doporučujem tento NP
Viac na mojom blogu:
http://kilometerg0945.blogspot.sk/2014/06/fotografovanie-tigrov-v-bandhavgarhv_3475.html