Tygr indický

„Chce-li člověk zabít tygra, nazývá to sportem…chce-li tygr zabít člověka, říká se tomu zuřivá krvelačnost. Neexistuje větší rozdíl mezi zločinem a spravedlností.“ (George Bernard Shaw)

 

 

 

 

Kdysi nejrozšířenější z velkých koček, pár let na to prakticky odsouzen k záhubě. Po krátkém, zpočátku úspěšném intermezzu v 80.letech jménem „Projekt tygr“  dnes bohužel opět vše nasvědčuje tomu, že tygr z Indie vymizí nadobro. 

 

 

 

Projekt tygr

„Tygr chrání les, les chrání tygra.“ Toto prastaré bengálské přísloví dnes musíme brát s velkou rezervou. Ani les (ani nikdo jiný) totiž nezabránil nekontrolovatelnému úbytku tygří populace, která v roce 1900 dosahovala až 50 000 jedinců. Hon na tygra byl v Indii natolik „úspěšný“, že roku 1972 klesl tento počet na pouhých 1850 kusů. Díky důsledné ochraně se později podařilo populaci navýšit alespoň na necelé 4 tisícovky. V již zmíněném roce 1973 totiž nastartoval světový fond na ochranu přírody společně s indickou vládou v čele s premiérkou Indirou Gándhíovou tzv. Projekt tygr, který zahrnul několik národních parků a rezervací po celé Indii, Bangladéši a Nepálu. Parkům se tak konečně dostávalo tolik potřebné finanční injekce na navyšování počtu lesní stráže (forest guard) a zajištění co možná nejpřesnějšího monitoringu  a sčítání tygrů pomocí odlitků stop. Přibližně 20let dosahoval  Projekt nepopiratelných úspěchů a jak jsem již výše uvedl, celková populace tygrů v Indii narostla na necelé 4000. V parku Ranthambore bylo např. dle nařízení zástupců Projektu přesunuto 12 vesnic až za hranice parku, což vedlo k ohromujícímu výsledku - jednotliví tygři byli čím dál tím častěji pozorováni (a studováni) i ve dne a dokonce začali lovit ve vodě, což byla věc dosud nevídaná. Parku tato „atrakce“ přinesla patřičnou pozornost a věhlas po celém světě. Sčítání hovořilo taktéž jasně – počty tygrů stoupají. Někdy kolem roku 1993 ale zájem a nadšení organizátorů Projektu a samotné indické vlády značně ochablo. Přišli první známky pytláctví v parcích Sariska, Panna a Ranthambore, vše bylo ale ze strany organizace striktně popřeno. V roce 1996 byl v NP Panna zahájen moderní vědecký výzkum za účelem sčítání zdejší populace tygrů pomocí moderních metod (obojky s vysílačkou, atp.) – výsledek byl ohromný, populace tygrů se zde vyšplhala z pouhých několika jedinců na 35ks. V roce 2002 však dostal park těžké KO – 80% zdejší populace bylo pytláctvím naprosto zdevastováno. Zástupci Projektu měli však nadále „hlavy v písku“ a nelegální zabíjení tygrů ve „svých“ parcích popírali = tolerovali. Stejná situace panovala i v Sarisce a problémy se nevyhnuli ani slavnému Ranthamboru. Největší slabinou se stalo sčítání podle zastaralé techniky odlitků tygřích stop – v roce 2004 byla např. touto metodou „zjištěna“ přítomnost až 18ti kusů v Sarisce -  vzápětí zde indický institut na ochranu zvířat provedl rozsáhlý výzkum, při kterém v parku nenašel doslova a písmene „ani stopu“. Měsíc nato indická vláda vydala oficiální prohlášení, že z národního parku Sariska tygří populace definitivně vymizela. Stejně jako na počátku celého Projektu se do situace znovu vložil indický premiér, který pověřil špičkové indické kriminalisty o prošetření celé situace. Oficiální zprávy z vyšetřování hovoří o silně nadsazených počtech tygrů a zastaralé technice sčítání. Projekt tygr absolutně selhal, liknavý postoj indické vlády a organizátorů nesl spoluvinu na nejnižším počtu populace tygrů indických vůbec – z cca.3700ks jich na území Indie zbylo odhadem odborníků maximálně 1500! V září roku 2006 byl Projekt tygr oficiálně ukončen a nahrazen „národním úřadem na ochranu tygrů“, který má ale velice omezené pravomoci a veškerá zodpovědnost za ochranu tygrů byla přesunuta na úroveň okresů a vlastních samospráv parků a rezervací. Na mezinárodní úrovni je stále nejaktivnější světový fond na ochranu přírody (WWF), který v posledních letech opět nalil trochu optimismu do žil všem milovníkům tygrů, když zveřejnil informace o zvyšující se populaci od roku 2010. V roce 2013 se podle této organizace pohybovaly počty Tygra indického na hranici 2200 jedinců.

 

 

Královna Ranthamboru

Stát Rádžasthán, severní Indie – v místech, kde kdysi lovil maharádža jsme se letos s otcem a  kamarádem Martinem rozhodli začít pouť za „pruhovaným“  a za pomoci místního průvodce pátrali po jakémkoliv náznaku jeho přítomnosti. Park samotný je poměrně rozlehlý (1334 km2), nicméně pouze zlomek je turisticky přístupný. Tato oblast je rozdělena do 10 zón, které jsou střídány a přidělovány jednotlivým vozům každé safari – přejíždění mezi zónami je zakázáno! Každá zóna je trochu jiná a v každé můžete vidět něco jiného ať už z rozsáhlé indické fauny či flóry. Velká stáda jelenů axisů, sambarů nebo divokých prasat jsou téměř v každé samozřejmostí. Často zde můžete zahlédnout i krásné antilopy nilgau nebo indické gazely-Činkary, o množství ptactva ani nemluvě. Velice vzácně k vidění je pak karakal, hyena žíhaná nebo medvěd pyskatý. Asi nejmenším predátorem, kterého jsme zde vcelku často pozorovali je mangusta, indický zabiják hadů. Ale vraťme se k zónám, pravděpodobně každý, kdo kdy navštívil Ranthambore NP Vám potvrdí, že zlatý hřeb a nejkrásnější (nejznámější) místo parku se nachází v zóně 3 – té vévodí jezero Padam Talao a pevnost, které dala celému parku jméno  - Ranthambore. Celá oblast je zde „poseta“ starobylými chrámy a jejich ruinami, fantazie mi při pohledu na celou scenérii běžela naplno a chtě nechtě jsem se neubránil myšlenkám na vysněný snímek – jen ten tygr tam chyběl. Právě ve „trojce“ jsme také později tygra (tygřici) opravdu fotili, nebylo to sice přímo vysněné místo, ale atmosféru indické džungle fotky nepostrádají. Byla to dominantní samice této oblasti Krishna (označení T19), která právě před pár dny přivedla na svět 4 mladé. Takový počet v jednom vrhu je u tygrů obvykle maximum a matce samotné dá výchova pořádně zabrat. Přesto jsem přesvědčen, že zrovna tato samice to s přehledem zvládne – má pro to tak trochu rodinné předpoklady. Pro zasvěcené dodám, že T19 je dcerou legendární tygřice Machali, která tomuto přepychovému teritoriu vládla dlouhé roky, úspěšně odchovala do dospělosti 9 mladých a právem si vysloužila titul „královna Ranthamboru“.

 

 

Tygří námluvy

Pohlavní dospělosti dosahuje tygr ve 3-4 letech a právo pářit se náleží dominantnímu samci, který si své teritorium(až 150km2) a s ním i toto privilegium řádně vybojuje. Období rozmnožování spadá na jarní měsíce. Během nich tento panující samec vyhledá samici na jejím území, ta jej rozstřikováním moči upozorní na svoji připravenost. Samotné námluvy trvají několik dní, během této doby se tygři dokážou pářit až 50x za den. Po oplodnění se pár opět odloučí, samice si přibližně po 15ti dnech březosti vyhledá místo pro doupě, kam porodí obvykle 2-4 slepá mláďata. Prvních 6 měsíců je pro ni kritických, musí obstarat dostatek potravy už nejen pro sebe, je neustále na lovu a odpočívá velice sporadicky. Ve skutečnosti každé 3.mládě nepřežije první rok svého života. Poměrně časté jsou také případy, kdy cizí samec zabije všechny mladé, aby přivedl samici-matku opět k ovulaci. Stává se tak vyzyvatelem k boji o teritorium pro dominantního samce. Takováto dominance nebo chcete-li „panování“ většinou u jednoho samce nepřesáhne 3 roky. Tygři žijí samotářským životem, mláďata se proto musí po dosažení druhého roku života osamostatnit a hledat si vlastní teritorium. Nejsilnější samici z vrhu je většinou dovoleno zůstat a dělit se o území se svou matkou. Samci si však musí hledat vlastní a na omezeném území parků tak často dochází ke střetům. To pro mladé, nezkušené samce představuje značné riziko, proto například NP Ranthambore úzce spolupracuje s nedaleko vzdálenou rezervací Sariska, kam poslední roky přesunuli několik takových jedinců a spolupracují tak na obnově tamní populace. V nejbližší době se v parcích intenzivně pracuje na transferu dalších devíti šelem.    

 

 

Tygři ráj v srdci Indie

Druhou zastávkou a krátkým domovem při putování za tygry se nám stal NP Bandhavgarh ve státě Madhjapradéš - střední Indie, park s nejsilnější populací tygrů v Indii. Turistická oblast je i zde dělena, tentokrát na 4 hlavní zóny – jmenují se Tala, Magdhi, Khitauli a Panpatta. V době naší návštěvy byli dostupné pouze první tři. Tala je zejména z hlediska biodiverzity nejbohatší a dá se o ni mluvit jako o „prémiové“ zóně parku.  Podařilo se nám zde během jednoho dopoledne, v rozmezí necelé hodiny vystopovat a fotografovat hned 2 tygry. Oba to byli dospělí samci – jedním z nich byl dominantní, 12letý samec jménem Bamera , ten druhý byl 8letý a soudě podle jizev a škrábanců na těle to byl pravděpodobně jeho vyzyvatel v boji o pomyslný trůn. Rozhodně nás nezklamala ani zóna Magdhi, kde jsme při svém vůbec prvním safari v Badhavgarhu fotili téměř dospělého tygřího samce v úžasném, večerním protisvětle. V této zóně se nám co se tygřího stopování týče zadařilo ještě jedno odpoledne. Těsně před 18tou hodinou, kdy park neúprosně zavírá své brány jsme „narazili“ na odrostlé tygří sourozence (staří odhadem 13 měsíců), samička nám sice pouze na kratičký okamžik přeťala cestu, naštěstí si ale její bráška o kousek dál spokojeně užíval chladného stínu bambusového houští a dovolil nám pár snímků, doslova portrétů než se i on nadobro ztratil v na první pohled neproniknutelné džungli.

 

 

Závěrem

Budoucnost indických tygrů visí na vlásku a přehnaný optimismus není na místě. Je dost dobře možné, že přicházejí poslední roky, kdy bude možné tyto překrásné šelmy a národní symbol Indie pozorovat či fotografovat ve volné přírodě. Už není prostor ani čas pro další chyby…

 

 

 

FAKTA:

-          Hmotnost:  65-300kg v závislosti na pohlaví

-          Délka: 1.9 – 3.3m od hlavy po ocas

-          Výška v kohoutku: 91cm

-          Pohlavní dospělost: ve 3-4 letech

-          Délka březosti: 95-112 dní

-          Velikost vrhu: 2-4 mláďata

-          Chování: samotářské, převážně noční zvíře

-          Potrava: jelen axis či sambar, divoká prasata, buvoli

-          Délka života: 15-18 let

ZAJÍMAVOSTI:

-          Řev tygra je slyšet až na 3 kilometry daleko.

-          Dospělí jedinec je schopen sežrat  během 1 noci kolem 30kg masa.

-          Tygři jsou společně s jaguáry jedinými z velkých koček, které milují vodu a dokážou v ní strávit hodiny.

-          Ve vodě dosáhnou rychlosti až 20km/h, jsou tedy rychlejší než olympijští vítězové.

-          Čelisti tygra dokážou „pracovat“ pouze v jednom směru (nahoru-dolů) a fungují tak jako dokonalé nůžky. Při žvýkání používají vždy jen jednu stranu.

-          Na první pohled kontrastní zevnějšek tygra je ve skutečnosti dokonalým maskováním. Mezi stromy indické džungle jsou takřka neviditelní.

-          Věděli jste, že kresba(pruhy) nejsou pouze na srsti? Tygr je má doslova „vytetovány“ přímo na kůži. Stejně jako otisky prstů u lidí se kresba každého tygra liší.

-          Tygři mají 6x lepší zrak než lidé

-          Fousy – ani 1pár není stejný a fungují jako dokonalý detektor. Nervové zakončení vysílá do mozku všemožné signály, které zachytí.

-          Značkování teritoria probíhá pomocí pachových výměšků z análních žláz.

-          Flémování je zvláštní chování, při němž tygři otevřou tlamu a zachytávají různé pachy přes orgán, který je uložený na horním patře. Flémování obvykle slouží k identifikaci dalších tygřích jedinců a k rozpoznávání říje u samic.

-          Bílá forma tygra indického je pouhou recesivně zděděnou barevnou odchylkou, nejedná se o albinismus.

-          Tygří špičáky dosahují délky až 7,6cm a pro každého jedince jsou tyto zuby nepostradatelné. Když o ně kvůli jejich poškození nebo stáří přijde, prakticky není schopen usmrtit a sežrat svoji kořist, tudíž hladoví.

 

 

 

 článek publikován v magazínu Příroda 3-4/2015

 

 

 

 

Přidat příspěvek

Příspěvky

Dosud nikdo nepřidal žádný příspěvek.