Cesta do pravěku v roce 2014

 „Zde jsou draci!“ Tímto nápisem bylo na dávných mapách označeno souostroví, jež odnepaměti nahánělo strach či zasloužený respekt, ať už z důvodu své nedostupnosti nebo kvůli tvorům, kteří zde žili dlouho před námi a žijí dodnes…

 

 

 

 Výprava na tyto daleké ostrovy indického oceánu se v mé hlavě rodila delší dobu, ale okolnosti jejímu uskutečnění příliš nenahrávali. Za pomoci místního kontaktu jsem měl celkem slibně „načrtnutý“ 14-20ti denní program, nicméně velká pracovní a rodinná vytíženost konkrétní realizaci nedovolila. Téměř ze dne na den a s velikou pomocí celé mé rodiny se však situace radikálně změnila – dvoutýdenní expedici jsem „osekal“ na polovinu a cíl si stanovil jasný - detailně zdokumentovat tvora, který Vás při pohledu na něj donutí vrátit se v myšlenkách o miliony let zpět. Tvora, jehož anglický název Komodo dragon aneb komodský drak je více než trefný.

    

Nový druh

     Varan komodský je největším žijícím ještěrem planety, varan skvrnitý či Salvadoriův mohou být sice mnohdy delší, nikdy však nedosáhnou takové mohutnosti a impozantnosti jako právě „komoďák“. Jako vůbec první popsal tohoto veleještěra Peter A. Ouwens, ředitel Zoologického muzea a botanické zahrady v Buitenzorgu (dnešní Bogor na Jávě). Za pomocí profesionálních lovců odchytil několik „draků“, podrobil je důkladnému zkoumání a definitivně tak potvrdil nový druh - Varanus komodoensis Ouwens, 1912. Vzhled obrovského prehistorického tvora, kanoucí sliny nebo nelítostný styl lovu byli odpradávna základem pro různé báchorky a povídačky. Staří Malajci kdysi přišli s historkou o obrovském draku, který prý kolem sebe chrlí oheň a síru a bez větších problémů dokáže strhnout divoké prase či jelena. Přezdívali mu buaja darat (buadža darat), což v překladu znamená „pozemní krokodýl“. Pro domorodé rybáře i Evropany byly ostrovy dlouhou dobu tabu. Prvně jmenovaní se na břeh vstoupit báli, ti druzí (evropští cestovatelé a dobrodruzi) nedokázali překonat zdejší divoké moře a jeho nástrahy (zákeřné mělčiny a ostré útesy). Pravdou je, že ani dnes, v 21. století se cestování ve zdejších divokých vodách, plných zrádných proudů a vírů často neobejde bez komplikací.

 

Cestování v čase  

     Samotná cesta z pohledu „dobrodruha“ 21. století nebyla překvapivě bůhvíjak atraktivní ani dobrodružná – množství přeletů, čekání a vyřizování dokáže člověka pořádně otrávit.

 Konečně, poslední let z Bali na ostrov Flores a kráťoučký přejezd do přístavního městečka jménem Labuan Bajo, nuda končí. Přístav byl pro mě v té chvíli jakousi spojkou mezi dnešním uspěchaným světem a cestou do neznáma. Zvláštní pocit ještě umocňovala atmosféra, která v těchto končinách panuje – obklopen malými, skalnatými ostrůvky a rudým sluncem zapadajícím za horizont jsem se neubránil dojmu, že se vracím tak trochu zpátky v čase. K ostrovu Komodo jsme dorazili až za tmy, posádka loď ukotvila na dohled jedné ze tří rybářských osad, které na ostrově jsou. Brzy ráno jsme se pouze přesunuli k molu a s „plnou polní“ vyrazili k bráně národního parku a kanceláře zdejších rangers, bez kterých se zde neobejdete. Plni očekávání a nově získané energie jsme samozřejmě vyrazili s kompletní fotografickou výbavou („přeci tam to 5kilo nenecháš, co kdyby…??“). Zhruba po 20 minutách „lehkého“ trekingu jsme o nutnosti sbalené techniky začali poprvé v duchu pochybovat, po hodině už bylo toto pochybování slyšet i nahlas a na odpolední trek už jsme vyrazili značně odlehčení o dlouhé a těžké teleobjektivy („který nám v tý zas…ý džungli stejně k ničemu nebudou“).

 

Přistiženi při činu

     Prvním pomyslným „zářezem“ na pažbě našich úspěchů se stala varaní samička, odpočívající nedaleko svého hnízda. Značně nažhaveni jsme udělali několik portrétů „mrtvého“ draka a po chvíli pokračovali dál v naději, že cestou zpátky bude madam společenštější. A skutečně, když jsme hnízdo míjeli o hodinu déle, byla už dokonale probuzená a co víc, po vyšlapané pěšince se k ní prodíral mohutný nápadník. Na první pohled obrovský samec, vzbuzující zasloužený respekt. V očích měl jediné (nebo spíše jedinou) a my mu v tom rozhodně nechtěli bránit. První věcí, která Vás při pohledu z očí do očí zaujme je jeho celková mohutnost. Doslova a písmene kráčející skála s uhrančivým pohledem, obrovským krkem a rozeklaným jazykem „ochutnávajícím“ vzduch kolem sebe - proto jsem o tuto cestu tolik usiloval, varan komodský je alespoň pro mne jedním z nejfotogeničtějších tvorů naší planety a setkání „naživo“ opravdu stojí za to. Páření varana komodského a možnost nestydatě jej při tom fotografovat bylo výjimečným zážitkem a splněním jednoho z pěti cílů, které jsem si před expedicí pošetile vytyčil – splnil jsem si tři!

 Dračí námluvy probíhají na ostrovech od května do srpna, v září pak začíná kladení vajec. Úchvatnou podívanou (a číslem 1 na mém žebříčku tak trochu naivních cílů) bývají souboje varaních samců o samice a právo na páření. Fotografovat draky není celkem vzato nic světoborného – mimo období námluv je můžete vidět a fotit takřka na každém kroku a někdy v poměrně velkých skupinách – na Rinče je např. mýtina posetá balvany, na kterých se prý pravidelně vyhřívá klidně na 20 těchto krasavců. Období námluv má ovšem svá specifika, draci jsou rozprchlí po celém ostrově a stopování v zalesněných kopcích a džungli je docela fuška, nemluvě o zvýšené agresivitě plazů. Fotografování páření nebo jen nepatrná možnost vidět legendární „souboje titánů“ však bylo přílišným lákadlem, tak proč trochu nezariskovat? Troufám si tvrdit, že se to nakonec vyplatilo.  

  

Dračí hostina

     Fotografovat varana komodského v přírodě můžete dnes prakticky pouze na dvou místech – těmi jsou ostrovy Komodo a Rinča. Oba rozhodně stojí za návštěvu, na nevšední zážitky a vynikající fotografické příležitosti jsme měli štěstí na obou – milostné dračí hrátky na Komodu nebo hostina na Rinče, kde na zdechlině vodního buvola hodovalo v jedné chvíli na 7 predátorů.

 Varan komodský je jediným ještěrem na světě, který je ve svém biotopu vrcholným predátorem – na jeho jídelníčku běžně končí timorští jeleni, divoká prasata nebo právě vodní buvoly. Vybranou kořist varan dostihne rychlostí téměř 20km/hod., způsobí závažná poranění, infikuje ji smrtícími bakteriemi z dutiny ústní a jedem, který byl na základě vědeckých výzkumů objeven poměrně nedávno. Trápící se oběť poté hyne (někdy i několik dní, či dokonce týdnů) následkem ztráty krve a infekce. Jelikož jsou draci schopni zdechlinu zachytit až na vzdálenost kolem deseti kilometrů, bez problémů ji později vystopují a společně hodují.

 

Nejisté zítřky

     Celková populace draků v přírodě dnes čítá 4-5000 jedinců – „na dva nevelké ostrovy celkem pěkné číslo“ říkám si, nicméně panují obavy, že pouze 350 z nich jsou chovné samice schopné se nadále rozmnožovat. V roce 2007 byl proto na ostrově Flores zahájen projekt „Wae Wuul“, pojmenován po stejnojmenné rezervaci, který má za úkol pravidelně kontrolovat celé území a postupně vzdělávat obyvatele místních vesnic.

 Návštěva národního parku Komodo a fotografování těchto unikátních zvířat bylo pro mne neskutečným zážitkem, na který budu do smrti vzpomínat a mohu jen doufat, že takové štěstí budou mít i další generace a po komodském draku nezůstanou jen ty děsivé báchorky pro malé děti.

 

Fakta

-          Délka: samec přes 300 cm, samice bývají menší

-          Hmotnost: 80 – 135 kg v lidské péči

-          Pohlavní dospělost: 6. rok života

-          Období kladení vajec: koncem června

-          Počet vajec: 10 - 30

-          Doba inkubace: 8 měsíců

-          Věk: až 35let

 

Zajímavosti

-          Varan komodský je potomkem 6m příšer z rodu „Megalánia“.

-          Komodo village (největší z rybářských osad na ostrově Komodo) je bývalou vězeňskou kolonií, kam byli v 19. století posílání lidé za trest do vyhnanství.

-          Na jednu samici připadají v průměru 3 samci…konkurence je veliká

-          Při soubojích nebo zastrašování vydávají varani hlasité syčení, které (z vlastní zkušenosti) opravdu nahání strach a patřičný respekt.

-          Varaní mláďata se ihned po vylíhnutí vydávají do korun stromů, kde hledají útočiště před predátory z vlastních řad včetně své vlastní matky.

-          Pouze 4% mláďat se dožije dospělosti

-          Na ostrově Flores existují naleziště lidských ostatků, tzv. „trpasličí rasy“, dnes se však můžeme pouze dohadovat, zda naši prapředci byli lovcem nebo kořistí legendárních draků…

 

 

článek publikován v magazínu "travelfocus" podzim / 2014

 

  níže je ke shlédnutí kompletní fotogalerie...

 

Přidat příspěvek

Příspěvky

Dosud nikdo nepřidal žádný příspěvek.